Jdi na obsah Jdi na menu
 


Z historie

Obec Pěkov, kdysi patřící k polickému klášternímu panství, byla založena v rámci kolonizace tzv. polického újezdu - rozsáhlého území, které břevnovští benediktíni obdrželi od krále Přemysla Otakara I. na základě listiny, údajně vydané roku 1213. Pravděpodobně kolem roku 1256 přivedl do údolí s protékajícím potokem první zemědělce tzv. lokátor, který jim podle zákupního (německého) práva rozdělil zemědělskou půdu. Za tuto službu obdržel dědičnou rychtu. Podle poštu lánů, které tehdy rozdělil, se dá usuzovat, že těch prvních kolonistů nebylo víc než deset. Jako v jiných případech, zřejmě i oni dostali lhůtu 16 let, aby si postavili svá obydlí, vyklučili les a zúrodnili půdu. Pak začali odvádět své vrchnosti stanovené poplatky. Obec sama je položena v pahorkatině, která má nadmořskou výšku od 500 m.n.m. (na dolejším konci vsi u sousoší "sv. Trojice") až k 694 m.n.m. (nejvyšší bod zvaný "Na Kostele"). Proto i podnebí je zde drsné a zima tu panuje až 5 měsíců.                                                              

Vůbec první písemná zmínka o vsi Pěkovu se nachází v listině krále Václava IV. z roku 1395, potvrzující břevnoskému klášteru jeho pozemkovou držbu. Druhá písemná zpráva se pak nalézá v břevnovském urbáři z roku 1406 (tj. soupisu peněžních platů, naturálních dávek a robotních povinností poddaných). Podle urbáře měl Pěkov výměru 10 poplatných lánů a 1 čtvrtku, k tomu držel 6 prutů šolc a 2 pruty mlynář. Z lánu se vrchnosti platilo 20 grošů ročně a odváděly se další naturálie (obilí, kuřata, vejce). Část renty za dědičný pacht se odváděl i v úkonech - poddaní byli povinni rozmanitou robotou. Zemskou berni platila obec 5 kop, 28 grošů a 8 penízů.

O událostech z doby husitské a z války třicetileté, které se v Pěkově odehrály, dobové zprávy mlčí. Jisté však je, že vsí častokrát prošla mnohá vojska, což se neobešlo bez rekvizic a strádání obyvatel. Až teprve z válek pruských jsou částečně známy tak, jak je např. uvádí Václav V. Tomek ve svém díle "Příběhy kláštera a města Police nad Medhují". V první válce o rakouské dědictví (1741-1745) přitáhl král pruský Fridrich a dne 15. června 1745 tábořil se svým vojskem na výšině mezi Pěkovem a Bukovicí. Místo, kde tehdy tábořilo vozatajstvo, je dodnes nazýváno "V Úvozích".

Asi roku 1560 byla nad Pěkovem založena osada, která byla pojmenována Lhotky, později poněmčena a nazvána Hurberg, po česku Hony.

Nejvíce obec zakusila za války sedmileté, kdy častými průtahy, jak vojsk rakouských, tak i pruských, byla drancována, takže nastal velký hlad a obyvatelstvo často hledalo ochranu v blízkých lesích. Od hladu a bídy pak vznikaly různé nemoci, mezi nimi i mor.

Roku 1758 pobýval v Polici i sám generál Laudon, který dal zřídit na hřebenu Pasou ochranné záseky. Ty se táhly až k samému Bohdašínu. 11. dubna 1758 podnikli pak Prusové útok na zmíněné opevnění, byli ale generálem Laudonem odraženi, v srpnu byly pak záseky od nich zničeny. Přímo v Pěkově pak bydlel i jeden z vojevůdců rakouských vojsk, a to maršál Beck - byl ubytován v pěkovské Šolcovně (rychtě) čp. 1.

Napoleonské války se zdejšího kraje příliš nedotkly - s výjimkou roku 1813, kdy tudy prošlo obrovské množství vojska: 36.000 Prusů a 46.000 Rusů, kteří pak společně s Rakušany porazili Napoleona v bitvě u Lipska. Zato válka r. 1866 (tzv. šestašedesátá) - rakousko-pruská, byla pro obyvatele naší krajiny pravým peklem. Prušáci brali a drancovali vše, co se dalo.

Po těchto válečných dobách se dodnes zachovaly různé místní názvy, které vysvětlují, co se pravděpodobně v těchto místech událo: např. "V lágru", "Na execíráku", "Na Kostele" (od vojenského polního kostela), "Na šlachtě" (vojsko tu poráželo dobytek - místo nedaleko pěkovských Drah - dolejší konec Pěkova).

1. světová válka zanechala po sobě v naší vsi 44 padlých a mravní úpadek.

2. světová válka pro nás začala odtržením Sudet v r. 1938, protože Pěkov byl poslední vesnicí na rozhraní česko-německého území, tzv. Sudet. Sousední obec Hony už byla německá se svojí školou. Nacististickými okupanty byli vězněni např. tito občané z naší vsi: Václav, Josef a František Knittelovi (bratři), Bohumil Ticháček, Stanislav Geisler. Nevrátili se Václav a František Knittelovi. Na útrapy prožité v koncentračním táboře později zemřel i Bohumil Ticháček. 9. května 1945 v 15 hodin odpoledne byl v naší obci uvítán první rudoarmějec a k večeru vesnicí postupovala Rudá armáda.

Prvním spolkem v obci byl spolek dobrovolných hasičů "Obrana", založený v květnu 1881. O pět let později byl založen spolek "Čtenářsko-ochotnické Besedy". V březnu 1911 "Spořitelní a záložní spolek", potom "Dělnická tělocvičná jednota" a 1. května 1921 spolek Tělocvičné jednoty "Sokol".

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA